Z historie obce Kunčina

Obec Kunčina se nachází v severovýchodní části České republiky. Historicky leží na severozápadní Moravě. Administrativně spadá do Pardubického kraje a okresu Svitavy. Nejbližším městem je 4 km vzdálená Moravská Třebová. Obec patří do mikroregionu Moravskotřebovska a Jevíčska.

Obec Kunčina se skládá ze dvou místních částí s vlastním katastrálním územím. Kunčina a Nová Ves. Původně samostatná obec Nová Ves se od roku 1976 stala součástí obce Kunčina. Obec tvoří jednotný architektonický celek o délce více než 7 km a řadí se tak k nejdelším obcím v okrese. V současnosti v obci Kunčina žije téměř 1400 obyvatel.

Obec je zřizovatelem Základní školy a Mateřské školy Kunčina. V základní škole probíhá výuka na 1. a 2. stupni (1. až 9. ročník). Mateřská škola má dvě provozovny: V Kunčině a v Nové Vsi.

Obec vlastní kulturní dům, který je využíván pro společenské akce (plesy, zábavy, divadlo, karnevaly), svatby a oslavy. Hlavními kulturními akcemi v obci jsou společenské plesy, zábavy, karnevaly, divadelní představení, besedy, vánoční mše v kostele, v Klubu důchodců probíhají častá setkání aktivních seniorů, velmi dobře fungují obě knihovny zřizované obcí.

Nejvýznamnějšími kulturními památkami jsou kostel sv. Jiří v Kunčině s barokním sousoším před kostelem, obecní kaple sv. Rocha v Nové Vsi nebo válečný pomník II. světové války v Nové Vsi. V Nové Vsi se nachází přírodní památka Pod skalou s výskytem chráněného tisu červeného.

Obec Kunčina je položena v rozlehlé moravskotřebovské kotlině v nadmořské výšce 365 m. n. m. Moravskotřebovská kotlina je chráněna od západu strmými srázy Hřebečského hřbetu, který od pradávna tvoří přirozenou hranici mezi Moravou a Čechami. Obec se nalézá na evropském rozvodí Černého a Severního moře. Obcí protéká Kunčinský potok. Přírodní podmínky obce jsou vhodné k provozování turistiky, sportu a aktivnímu trávení volného času.

Obec má výbornou občanskou vybavenost. Ostatní potřeby občanů jsou dopravně dostupné veřejnou dopravou (vlak, autobus). Obec má bohatý společenský a kulturní život. Na pestrosti života v obci se podílí množství aktivních spolků, které pořádají kvalitní kulturní, vzdělávací a sportovní akce pro veřejnost.

 

Historie obce Kunčina

Původ jména Kunčina, německy Kunzendorf, byl vytvořen od jména Kunka, německy Kunz, to je je domácí podoba od jména Konrád. Konrád byl pravděpodobně lokátor vesnice, který Kunčinu zřejmě založil. Význam jména obce znamená Kunkova ves.

Původně se vedle sebe nacházely dvě vsi se jménem Kunčina. Odlišovaly se rozdílným přídomkem, který se v průběhu doby měnil. Stará a Nová Kunčina nebo Horní a Dolní Kunčina. Od 17. století se Horní Kunčině začalo říkat Nová Ves, německy Neudorf.

Historické počátky vesnic Kunčina a Nová Ves spojují s převážně německou kolonizací a byly založeny zřejmě ve druhé polovině 13. století. Obě vesnice byly vždy součástí Moravskotřebovského panství. První písemná zmínka o Kunčině pochází z roku 1270, kdy je zmiňován dědičný rychtář Herold. První písemná zpráva o Nové Vsi pochází z roku 1365.

Původní osídlení Kunčiny bylo zřejmě starší, jak dokládají archeologické nálezy v lokalitě Na skalce. Zde byly objeveny zbytky slovanské polozemnice a zlomky keramiky. Tyto nálezy jsou datovány archeology do 13. a 14. století.

Kunčina byla až do konce druhé světové války většinově německá obec. Po skončení druhé světové války byla obec nově osídlena obyvateli z československého vnitrozemí a původní obyvatelstvo bylo vysídleno.

Jihovýchodně od vsi stával svobodný dvůr, v jehož držení se vystřídalo několik majitelů.

V letech 1486 – 1495 byl majitelem dvora Jan Šedík z Kunčiny, který byl ve službách Ladislava z Boskovic jako purkrabí na Moravské Třebové. Nejdéle vlastnil dvůr rod Zoffel (1702 – 1916). Ke svobodnému dvoru se váže pověst o tragické nešťastné lásce šlechtice Adama ke krásné, ale jen z obyčejného selského rodu pocházející dívce Marii Alžbětě.

K Moravskotřebovskému panství náležely vesnice až do poloviny 19. století, kdy byl zřízen politický okres Moravská Třebová, jehož se staly součástí. Národopisně v 19. století byly náležely do německého jazykového ostrova Hřebečsko (Schönhengstgau), který existoval do roku 1945.

Po zabrání pohraničí v říjnu 1938 připadly obce až do konce druhé světové války pod správní okres Moravská Třebová v Župě Sudety k Německé říši. V letech 1945 – 1949 patřily vesnice pod správní okres Moravská Třebová v zemi Moravskoslezské. Po reorganizaci správy v roce 1949 spadaly obce pod správní okres Moravská Třebová v Brněnském kraji. Po další reorganizaci roku 1960 se staly obce součástí okresu Svitavy ve Východočeském kraji. Od 1. ledna 1976 se Nová Ves stala místní částí obce Kunčina. Od roku 2001 je obec Kunčina součástí Pardubického kraje.

 

Památky a pamětihodnosti

Dominantou Kunčiny je původně gotický farní kostel sv. Jiří z druhé poloviny 13. století. Kostel prošel v pozdějších staletí renesanční a barokní přestavbou. Renesanční fáze je na věži kostela doložena erby majitele panství pána Ladislava z Boskovic, jeho manželky Magdalény z Dubé a Lipé a Pavla Abštorfského z Vojenic. Závěr kostela tvoří čtvercová přístavba z let 1937 – 1938.

Před kostelem se nachází významná památka dvou skupin barokních soch. Sousoší na balustrádě a sousoší Kalvárie. Původní obyvateli nazýváno jako Čtrnáct pomocníků v nouzi. Barokní komplex soch vznikl na počátku 18. století jako připomínka morové epidemie a jiných nešťastných událostí, které Kunčinu postihly. Sousoší Kalvárie pochází z roku 1718 a sousoší na balustrádě z let 1712 - 1716. Jedná se o unikátní obdobu morového sloupu. Sousoší tvoří 16 soch světců. Němci nazývali tuto významnou památku čtrnáct pomocníků v nouzi. Monumentální dílo vzniklo z iniciativy kunčinského faráře Matěje Kunerta. Sochy byly vytvořeny dílnou olomouckého sochaře Jana Sturmera, na níž se zřejmě podílel i kamenosochař Jiří Hedrich z Mladějova.

V blízkosti kostela se nalézá fara postavená v druhé polovině 18. století. Nad vchodem v nice se nalézá socha sv. Ondřeje.

Pozoruhodná je klasicistní budova původní staré školy, v které dnes sídlí mateřská škola. Na severní straně budovy se nalézá latinský nápis, jenž v překladu zní: “Víře, vědě, vzdělání a lásce k vlasti zbudováno panujícím knížetem Aloisem z Lichtensteinu 1798.

V Kunčině se nachází několik soch a křížů. Sochy sv. Floriána, sv. Rocha a Nejsvětější Trojice se nalézají v horní části obce. V celé obci se dochovalo několik původních hřebečských čtyřbokých usedlostí.

 

Významný rodák Kunčiny Dr. Moriz Grolig

Dr. Moriz Grolig (21. 9. 1844 Kunčina – 28. 9. 1918 Vídeň)

Dr. Moriz Grolig, historik a středoškolský profesor na II. německém vyšším gymnáziu v Brně.

Moriz Grolig se narodil 21. září 1844 v Kunčině. Obecnou školu navštěvoval v Kunčině. V letech 1855 – 1859 studoval na čtyřtřídním nižším gymnáziu v Moravské Třebové a poté absolvoval německé vyšší gymnázium v Brně. Odtud roku 1866 odešel studovat na filosofickou fakultu vídeňské univerzity, kde v roce 1870 obdržel doktorát z filosofie. Nejdříve působil jako suplující učitel na vyšším gymnáziu ve Znojmě. Od roku 1871 učil na vyšší reálce v Brně a v tomtéž roce začal vyučovat na II. státním německém vyšším gymnáziu v Brně. Aprobaci měl německý jazyk, zeměpis, dějepis a filosofickou propedeutiku. Na německém vyšším gymnáziu v Brně působil jako profesor a kustod (správce) učitelské knihovny a geograficko- zeměpisného kabinetu až do roku 1899. Na penzi odešel do Vídně, kde 28. září 1918 zemřel. Jako historik se Dr. M. Grolig zaměřoval hlavně na kulturní dějiny 16. a 17. století. Se jménem Morize Groliga se spojují počátky zájmu o vlastivědu Hřebečska. Dr. Grolig publikoval více než 24 studii k dějinám Moravské Třebové nebo jejího okolí. Z jeho díla jsou významné např. práce: „Martin Jan Weidlich a jeho kronika“, studie k dějinám protestantismu na Hřebečsku nebo Osobní jména na Hřebečsku. V několika studiích se věnoval také dějinám své rodné obce Kunčiny např. „Z blahých dob mladosti“, ve které vzpomíná na dobu, kdy chodil do kunčinské školy, nebo studie „Dějiny hřebečské vsi, Kunčina“, kde se věnuje rozličným tématům z dějin obce např. založení a první písemné zmínce, faráři v Kunčině v 16. a 17. století, nejstarším rodům v obci nebo kunčinské legendě o nešťastné lásce šlechtice Adama a krásné, avšak jen z obyčejného selského rodu pocházející dívce Marii Alžbětě. Na svou dobu znal Dr. Grolig velmi dobře šíroký okruh pramenů. Groligovy studie obsahují plno citací nebo výtahů z pramenů. Jeho studie jsou pozitivisticky objektivní a nezaznívá z nich bojovný německý nacionalismus. Bez obav přiznává např. český původ některých vesnic na Moravskotřebovsku. Ke svým pojednáním připojuje podrobný poznámkový aparát a přidává také rozsáhlé citáty v latině nebo řečtině. Od těchto základních součástí odborné historické práce se neodvrací ani při publikování v regionálních novinách. Groligova sbírka rukopisů se zachovala v Moravském zemském archivu v Brně a v Hřebečském archivu v Göppingenu v Německu. Dochovaná fotografie zachycuje sedícího Dr. M. Groliga se synem Morizem Groligem (* 3. 6. 1873 Brno – 19. 6. 1949 Vídeň), který působil jako knihovník a ředitel patentního úřadu ve Vídni. Stejné jméno měl rovněž synovec Dr. M. Groliga – Moriz Grolig (* 14. 9. 1887 Moravská Třebová + 25. 9. 1956 Vídeň), který byl zaměstnán v právnickém aparátu Vídně. Podobně jako Dr. M. Grolig byly oba jeho jmenovci – syn i synovec literárně činní. Více se dočtete ve Zpravodaje obce Kunčina 3/ 2018.

 

Turistika, sport, volný čas

Přírodní prostředí obce je vhodné pro provozování turistiky a sportu. V obci se nacházejí četné lesy a několik rybníků a nádrží.

Obcí prochází hlavní cyklotrasa č. 182 Hradec Králové – Břeclav a turistická naučná cesta Hřebečské důlní cesty. Oblíbeným turistickým cílem je rozhledna Strážný vrch nebo přírodní památka Pod skalou.

Turistickou zajímavostí v okolí obce je technická památka úzkorozchodná průmyslová železnice v délce 11 km vedoucí z Mladějova na Moravě na Hřebeč, která se dříve používala k dopravě lupku vytěženého na Hřebči do mladějovských šamotových závodů. Dnes slouží k výletním jízdám parními a dieselovými lokomotivami. Zastávka úzkorozchodné železnice se nachází v Nové Vsi. V Mladějově se nalézá také Průmyslové muzeum s expozicí lokomotiv, motocyklů, bagrů, buldozerů, traktorů, a jiné zemědělské techniky. Další expozicí je sbírka historických kočárků. Více viz: www.mladejov.cz

Nejbližší turisticky značené cesty se nalézají v blízkosti Dětřichovské hájenky. Žlutá turisticky značená cesta nás dovede až k průmyslovému muzeu v Mladějově. Odbočíme-li před mladějovskou hájenkou na zeleně značenou cestu dostaneme se na Mladějovský vrch, kde se nalézá Mladějovské hradisko – pozůstatky valů středověkého hrádku. Od dětřichovské hájenky můžeme pokračovat také po červeně značené cestě vedoucí po hřebeni Hřebečovského hřbetu, která nás dovede např. k nejvyššímu vrcholu hřebečského hřbetu – Roh 660 m. Na červenou cestu se napojuje naučná cesta Hřebečské důlní stezky. Tato značená naučná stezka prochází i obcí.

Hřebečské důlní stezky je síť naučných cest určené pro pěší turisty i pro cyklisty. Délka stezek se pohybuje okolo 70 km a turisty seznamuje na 22 zastaveních s hornickou minulostí regionu, přírodou a regionálními pamětihodnostmi. Během cesty je rozmístěno několik vyhlídkových plošin, rozhleden a technických památek, které se nám snaží přiblížit, jak v těchto místech přibližně vypadala těžba. Průvodcem po stezkách je skřítek Hugo, kterých nás na značené cestě doprovází.

Další turistické cesty se nachází v Moravské Třebové. Zde se nachází Turistické informační centrum. Území města Moravská Třebové bylo vyhlášeno pro svůj význam Městskou památkovou rezervací. Město se pyšní řadou významných kulturně-historických památek. S některými z nich seznamuje návštěvníky značená cesta městem Cesta od renesance k baroku. Tato cesta spojuje na dvanácti zastaveních několik památek dvou epoch. Cesta začíná u Brány času a prochází přes zámek na náměstí se zachovalými goticko-renesančními domy s radnicí, děkanským kostelem Nanebevzetí Panny Marie a morovým sloupem přes křížovou cestu se sochami, Povodňovými deskami a kapličkami na Křížový vrch. Tam se na vrcholu nachází sousoší Kalvarie. Dalšími památkami na Křížovém vrchu je Kostel Povýšení sv. Kříže se hřbitovem a Lapidárium s pozoruhodnými renesančními náhrobky.

Další okruhy v rámci cesty od renesance k baroku seznamuje s dalšími významnými památkami v Moravské Třebové např. Latinskou školou, městským muzeem, konventem kláštera františkánů nebo Českou menšinovou školou.

Mimo tyto památky můžeme ve městě vyrazit po turisticky značených cestách. Žlutá cesta nás dovede na Třebovské hradisko – pozůstatky středověkého hrádku. Zelená cesta nás dovede např do Pekla – oblíbeného turistického cíle s možností opékání buřtů. Po červené se dostaneme k rozhledně Pastýřka. Po naučné cestě Hřebečské důlní stezky se můžeme dostat např. na Udánské hradisko – pozůstatky středověké vodní tvrze, k vyhlídce U tety, na naučnou stezku nejen pro děti Boršovský les.

Oblíbenými turistickými cíli v regionu jsou např. zřícenina hradu Radkov, zřícenina hradu Cimburk u Městečka Trnávky, poutní místo Mariánská studánka v Rychnově na Moravě, zřícenina kláštera Koruna Panny Marie u Třebařova, hrad Bouzov, hrad Svojanov, zámek Litomyšl.

Texty zpracoval Martin Protivánek